Byli jsme u Permoníků.

V neděli 12. října jsme se zúčastnili závodů agility v Ostravě, který pořádala OSA Permoník. Pořadatelé nás hezky uvítali a hned v zápětí vyslovili přísný zákaz. Ten se vztahoval na jakoukoliv zmínku, narážku či snad řeč o počasí. Vzhledem k tomu, že zmoknout se nám nikomu nechtělo, tento zákaz jsme bedlivě všichni dodržovali – nikdo si o počasí nedovolil ani štěknout – a zajisté to byl ten pravý důvod, proč dlouho dopředu na všechny strany objednávané počasí vydrželo být celý den hezké, sluníčko se nad našimi výkony usmívalo, hřálo pejsky do tlapek a vítr končil svoji pouť na vnější straně stromů okolo cvičáku.

Protože mohu porovnávat minulé Nadiny závody s těmito, musím konstatovat, že počasí nebylo jediné skvělé zlepšení. Pořadatelé to měli už předem “vyhráno” s nominací Lenky Pánkové co by rozhodčí, která je pověstná svými plynule zaběhnutelnými parkury (pozor, neplést si se slovíčkem “jednoduchými”, např. Jump zamotal hlavu nejednomu závodníkovi a ten pak psovi). Vzhledem k tomu, že v A1 závodila spousta začátečníků a poprvé závodících týmů, byla jim jedničková zkouška přizpůsobena – běhavá, vzdušná, využívala tu spoustu prostoru, který měla. A tak by to mělo být všude tam, kde startuje převážná většina začínajících.

Abych řekla pravdu, pomocníků na trati jsem si ani moc nevšímala, ale bylo to hlavně proto, že rychle a s přehledem vykonávali svoji práci. Pochvala patří i zpracovatelům výsledků, ostatním pořadatelům a soukromě i Nadi, která nám s mojí tříměsíční dcerou ochotně poskytla azyl ve své příjemně vytopené “kanceláři” (je to divné, ale nejenom štěňata potřebují nakrmit a přebalit). Příjemně překvapila elektronická časomíra bez kabelu, která po celou dobu závodů fungovala naprosto spolehlivě. Přes to, že se nemusela upravovat výška zrcadel v průběhu jedné kategorie, změřila opravdu každého psa. Tuto časomíru zapůjčila firma Maps Kovo (její výrobce) a ochotně ji přivezli a obsluhovali agiliťáci z Horní Suché, kteří ji od léta používají a testovali ji kromě jiného i na Mistrovství Slovenska. Vlastně i díky časomíře nedocházelo k časovým ztrátám, nastavení na další výškovou kategorii trvalo jen chviličku. Vřele a s čistým svědomím bych ji doporučila na všechna Mistrovství! Poklonu tentokrát zasloužil i místní všemi právem vychvalovaný gulášek, který nebyl jediným teplým jídlem nabízeným ve vyhřáté klubovně.

Vzhledem k tomu, že všechno hezky tak klapalo, zbyl čas i na hru “Superslalom” = skokovka, 2 slalomy spojené v jeden, skokovka a totéž zpátky. To byly výkony – a nejen od pejsků!

Samostatnou kapitolu na těchto závodech tvořily ceny, hlavně poháry – byly za první až třetí místo v Jump, Open a ty za součet těchto běhů by mohly konkurovat pohárům na MR. Ve zkouškách se rozdávaly hrníčky s logem Permoníku a ke každému medailovému místu ve všech bězích byly hezké ceny od sponzorů: Candy dali autoatlasy a utěrky, trička věnoval Tanger computersystem, s. r. o., Pepsi-Cola a Permoník, kšiltovky HZP, fotorámečky firma Bel Art, s.r.o,. krmivo na hru ANF. Drobné pozornosti startujícím věnoval Autocont, a. s. (tašky, propisky) a poznámkové bloky pro oceněné. Vzorky krmiva pro všechny zúčastněné věnovaly firmy - Candy, Pronature a ANF.

Milým povzbuzením pro prvně startující týmy bylo ocenění jejich snahy Permoňáckým hrníčkem a pochvalnými slovy paní rozhodčí.

Pořád jsem si lámala hlavu, čím byly tyto závody jiné než ostatní, a přišla jsem na to až při prohlížení si fotek. Na vyhlášení výsledků bylo v klubovně doslova narváno a z “parkoviště” pod stromy zmizela tak maximálně 2-3 auta těch, co opravdu někam spěchali. Ostatní jsme zůstali a někteří z nás jen proto, abychom zatleskali těm úspěšnějším a tak nějak se nám ani nechtělo odcházet.

A takovýto “závěrečný obrázek” bych přála jako odměnu všem pořadatelům, kteří do svých závodů vloží duši (tedy aspoň tu její pozitivní část).

Slávka Podmolová st. s na tyto závody vypůjčenou línou šeltičkou Ophélií